THEODOR HERZL:
pragmatický vizionár

Tomáš Kulka

Pred sto lety zemrel Theodor Herzl, nejvýznamnejší predstavitel sionismu, "duchovní otec" Státu Izrael. Narodil se v Budapešti v roce 1860 do zámožné bankérské rodiny, kterou zruinoval velký burzovní krach v roce 1873. Ve Vídni vystudoval práva, snatek s krásnou Julií Naschauerovou, dcerou ropného magnáta, mu ale umožnil venovat se psaní divadelních her a eseju. Jeho oblíbeným žánrem byly fejetony, kterými se brzy proslavil. Roku 1887 se stal redaktorem Wiener Allgemeine Zeitung a o ctyri roky pozdeji parížským dopisovatelem liberálního rakouského deníku Neue Freie Presse.

Židovskou otázkou se zabýval od mládí a rešení zprvu videl v dusledné asimilaci: jedním z jeho plánu byl pakt s papežem, který by vedl kampan proti antisemitismu oplátkou za "dobrovolnou a cestnou konverzi všech Židu ke krestanství". K zásadnímu zlomu v jeho myšlení došlo v Paríži behem Dreyfusovy aféry. Kolem procesu, ve kterém byl židovský dustojník Alfred Dreyfus obvinen z velezrady, se rozpoutala zbesilá antisemitská kampan. Antisemitismus znal Herzl dobre už z Vídne. V kosmopolitní Paríži, ke které vzhlížel jako ke vzoru tolerance, jej však jeho síla šokovala. Rakouský lidový antisemitismus bylo možné vysvetlit náboženskými predsudky tradicionalistické spolecnosti. Ve Francii byl ale živen protiklady moderního sekularismu, které zpusobila emancipace sama. Práve v zemi, která jako první zrovnoprávnila Židy – v republikánské Francii, dedicce velké revoluce, se objevil nový a hrozivý problém, který asimilace nemohla napravit. Když Dreyfusovi strhávali dustojnické výložky a davy Parížanu skandovaly "Smrt Židum!", zapsal si Herzl do deníku: "Tento moment byl pro mne prozrením." Šest mesícu poté dokoncil rukopis knihy Der Judenstaat (Židovský stát), která se stala hlavním zdrojem inspirace sionismu. Ješte za Herzlova života se dockala osmdesáti vydání v osmnácti jazycích.

Její prijetí bylo zpocátku méne než nadejné. Vlivní Židé v drtivé vetšine sionismus odmítali. Ortodoxní rabíni Herzla již dríve nesnášeli a pro reformní Židy predstavovalo jeho zavržení asimilace negaci všeho, o co usilovali. Plán postavený na podpore západne orientovaných elit "civilizovaného" Židovstva neuspel. Dostalo se mu však necekane nadšeného prijetí od nuzných mas utlacovaných Ostjuden žijících v neustálém strachu z pogromu. Na rozdíl od kultivovaných židovských stredních vrstev západní Evropy nemeli tamní Židé reálnou možnost emancipace ci asimilace a založení vlastního státu pro ne bylo jediným rešením.
Apel Herzlova spisu byl prostý. Hned na zacátku píše: "Jsme národ, jeden národ. Všude jsme meli uprímnou snahu zaclenit se do národních komunit, které nás obklopovaly, a udržet si pouze víru otcu. To nám však není dovoleno. Marne usilujeme úspechy v umení a vede dosáhnout vetší slávu pro naše vlasti a prispet k jejich bohatství úcastí na obchodu. Je námi opovrhováno jako nejakými vetrelci. Kdyby nás jen nechali na pokoji ... nezdá se mi však, že to mají v úmyslu. ... Svet potrebuje židovský stát, a proto vznikne."

Herzla zacali ve Vídni navštevovat ošuntelí, ale zapálení Židé ze všech koncin východní Evropy. Jeho elegantní manželka z toho nadšená nebyla. Zacalo se jí ošklivit už samotné slovo sionismus a Herzl lidi, kterí se stali témer jedinými nositeli jeho myšlenky, nazýval svou "armádou žebráku".
První sionistický kongres – mezinárodní setkání Herzlovy "armády žebráku" – se uskutecnil 29. 8. 1897 v sále mestského kasina v Basileji. Herzl jej financoval z penez své manželky, která se od nej krátce poté odstehovala. Když kongres skoncil, zapsal si: "V Basileji jsem založil židovský stát."
Sionismus ani osídlování Palestiny nebylo žádné novum. Herzl byl však první, kdo chtel židovskou otázku rešit ve spolupráci s evropskými mocnostmi. Byl presvedcen, že úsilí malého a pronásledovaného národa muže být úspešné, jen bude-li prímo prezentováno nejvyšším predstavitelum svetové moci a mezinárodnímu verejnému mínení.

Plán, který Herzl ve své knize nacrtl, byl celkem strídmý. Jako vášnivý dramatik a impresário jej však neustále vylepšoval. V Palestine chtel vytvorit aristokratické zrízení po vzoru Benátek. Jako první volený dóže mel do cela státu zasednout nekterý z Rothschildu a baron Hirsch mel být jeho viceprezidentem. Plánoval luxusní námestí po vzoru Piazza San Marco, mezinárodní divadla, cirkusy, koncertní kavárny a trídy po vzoru Champs-Élysées. Navrhl i korunovacní obrad, vcetne kostýmu pro gardy dóžecí stráže, již nazval "Herzlovými kyrysníky". Spolu s tím ale též trval na zavedení všeobecného a rovného volebního práva i pro ženy a velkorysého systému sociálního zabezpecení, které nemelo v Evrope obdoby. To byly myšlenky ve své dobe zcela revolucní.

Herzl si potrpel na okázalý zevnejšek a aristokratické vystupování. Mel vždy peclive vykartácovaný cylindr, bílé rukavicky a bezvadne padnoucí redingot. Tato obsese nebyla zcela samoúcelná. Uvedomoval si, že sionismus by se mohl stát pouze dalším odpudivým mezinárodním problémem, jakých byly na prelomu století tisíce. Aby svou ideu prosadil, musel se osobne zapojit do vysoké diplomacie. To se mu darilo výtecne. Postupne se mu otevíraly dvere ke všem duležitým osobnostem v Evrope a takrka z niceho promítnul sionismus do svetové politiky. Jednal s nemeckým císarem, britským premiérem, ruským carem, tureckým sultánem i papežem Piem X. Jednal i s temi nejvetšími antisemity. Vedel, že jeho projekt podporí, nebot se budou chtít "svých" Židu zbavit. Wenzel von Pleve, carský ministr vnitra zodpovedný za organizování pogromu na Ukrajine a v Rusku, Herzlovi rekl: "Velmi rádi bychom videli zrod nezávislého židovského státu, který by byl schopen pojmout nekolik milionu Židu. Rádi bychom si podrželi ty nejinteligentnejší z nich, jejichž nejlepším príkladem jste vy, doktore Herzle. Ale rádi bychom se zbavili slabomyslných a tech, kterí mají nepatrný majetek."

Herzl byl vizionár i pragmatik. Usiloval o založení židovského státu v Palestine, když mu ale po krvavých pogromech v Kišineve navrhnul britský ministr kolonií území v Ugande, byl ochoten nabídku prijmout. Když jeho spolupracovník Max Nordau protestoval, že Uganda není Palestina, odpovedel mu Herzl, že "jako Mojžíš vede svuj národ k jeho cíli zdánlivou oklikou".
Herzl byl predevším skvelý popularizátor. Spojoval intelektuální eklekticismus s nedostatkem duchovní hloubky, kterou nahrazoval umením vídenských fejetonistických bonmotu. Šlo vlastne o mistrné predstavení génia manipulace s informacemi a verejným mínením. Uvedomoval si nové, teprve nastupující síly dvacátého století – verejné mínení a masovou komunikaci – jejichž význam tkví v jejich dopadu. I ti, kterí se Herzlovu "smokingovému sionismu" vysmívali, museli uznat, že z provincních snah nekolika židovských intelektuálu dokázal udelat téma svetové politiky.

Herzl mel smysl pro humor: pred smrtí napsal následovníkum: Macht keine Dummheiten, während ich tot bin, nedelejte žádné pitomosti, zatímco budu mrtvý. Nakolik se jeho radou rídí ti, kdo dnes urcují politiku Izraele, necht posoudí každý sám.
Herzl se uskutecnení své vize nedockal. Zemrel z prepracování ve veku pouhých 44 let. Pokud je Stát Izrael jeho "duchovním dítetem", je dnes jeho potomkem jediným. Jeho psychicky labilní manželka ho prežila jen o tri roky, dcera Pauline se roku 1930 predávkovala heroinem a syn Hans, kterého lécil Freud, se krátce poté zastrelil. Nejmladší dcera Trude, též duševne chorá, zemrela hladem v Terezíne a její syn Stephan spáchal sebevraždu v roce 1946. Tím rodina Herzlu vymrela.

Predplatné
Distribuci pro predplatitele a výber predplatného provádí pro CR spolecnost Predplatné tisku Mediaservis s. r. o. - Abocentrum, Moravské námestí 12D, 659 51 Brno. Telefonní císlo: 541 233 232, fax: 541 616 160, e-mail: abocentrum@mediaservis.cz , reklamace uplatnujte na bezplatné lince 800 800 890. Rocní predplatné stojí 180 Kc.
Predplatné do zahranicí: Cena rocního aboné ciní pro Evropu v redakci Roš chodeš 750 Kc / 25 EURO, pro zámorí v redakci Roš chodeš 1000 Kc / 37 USD. Tuto cástku lze platit v hotovosti nebo zaslat šekem na adresu redakce.

haGalil.com 18-08-2004 A Jewish Sign from Central Europe